cesta kolem hranic 2019 (8. ročník)

celková délka trasy: 57km

na obrázku je vidět most odnikud nikam, který jsme míjeli cestou do Pece

1. den (čtvrtek 1.8.)

Pec pod Sněžkou – Pod Větrníkem – Růžohorky – Růžová hora – lanovka – Nad Růžovohorským sedlem – Jelenka – tur. chata – Nad Pomezními boudami (na svahu lanovky)  (12,3km) gpx

Chvilku před jednou hodinou jsme vystoupili v Peci pod Sněžkou. Hned naproti autobusovému nádraží jsme si zaběhli na polívku, měli výbornou čočkovou a ještě lepší zelňačku (podle Báry určitě obráceně 😀 ). Na informacích jsem tentokrát koupil mapu (nebojte, trasu jsme ani tak nedodrželi, takže tradice zůstává nezměněná – tedy jdeme a někam dojdeme, přičemž se snažíme jít co nejblíž hranic a občas je překročit). Kromě mapy jsme narazili na zvířecí bobky. Tedy čokoládové bobky vypadající jako zvířecí, to mě dost pobavilo a i když vypadaly chutně, nechali jsme je tam kde jsme je našli 🙂

Bára přemítala nad borůvkovými knedlíky. To jsem si vzpomněl, že jsme si je loni dávali na Růžohorkách, tak jsme tam vyrazili a nikdo si nestěžoval, že je to do kopce… borůvkový knedlíky jsou dostatečná motivace. Knedlíky byly výborný (i když porce o něco větší než jsme čekali). Odvalili jsme se s plnými břichy směr na Sněžku, ale ani jeden z nás se na ní po předchozích zkušenostech nechtěl jít podívat, koncentrace lidí tam bývá jako na Václaváku při demonstraci.

Na rozcestí, Nad Růžovohorským sedlem jsme odbočili po zelené vpravo. Cesta byla o něco náročnější, ale zase jsme na ní nikoho nepotkali. Začalo pršet, tak jsme navlíkli pláštěnky a šli dál. Došli jsme na Jelenku, kde jsme si odpočinuli a potkali skupinku dětí s dvěma instruktory. Dali jsme se do řeči a zjistili, že jsou spát na Sněžku aby ráno stihli východ slunce. Vyhodnotili jsme, že podle vybavení bude několik dětí ráno mrznou, tak aspoň budou mít zkušenost a zajímavý zážitek.

Po krátkém odpočinku, jsme se vydali dál směrem k Pomezním boudám. Nad Pomezními boudami jsme zabočili směrem ke sjezdovce, na které se potulovala osamocená holka. Přešli jsme sjezdovku a po chvilce si ustlali pár metrů od sjezdovky. V noci bylo poměrně chladno, ale dalo se to v pohodě přežít.

2. den (pátek 2.8.)

Nad Pomezními boudami (na svahu lanovky) – Malá Úpa – Pomezní Boudy, CZ/PL – Pod Lysečinskou boudou – Horní Albrechtice – CZ/PL – Roh hranic – Bobr – hran. přech. – Růžový palouček – Hraniční přechod Královec / Lubawka (22,8km) gpx

Po probuzení jsme se sbalili a seběhli dolů do Malé Úpy kde jsme si na lavičce urovnali věci a dali snídani. Po chvilce začal hipsterský Krakonoš sekat benzínovou sekačkou trávu.

Vydali jsme se po zelené na rozcestí Pod Lysečinskou boudou. Cestou jsme se přejedli borůvek a potkali spoustu Poláků, kteří těch borůvek nosili kýble. Cestou jsme v dálce viděli skoro celý den Ještěd. V přístřešku u Horních Albrechtic, jsme si na chvilku sedli a posvačili. Dál jsme po červené došli až na Roh hranic, kde nás zastihl každodenní několika minutový deštík a odtud došli na Bobra a na Růžový palouček, kde byl postavený Pomník Jana Amose Komenského. Chvilku jsme si tu odpočinuli, já šel kouknout jak to vypadá kousek odsud se studánkou, ale byla úplně vyschlá. Vydali jsme se do Žacléře, že si tam seženeme vodu, protože nám všechna došla. Cestou jsme potkali několik starších němců (že to jsou němci jsme netušili) a ti nám doběhli po tom co jim Bára vyvětlovala, že nám došla voda do auta každému pro půllitrovou lahev vody 🙂 Další litr a půl jsme získali od pána, který nedaleko pracoval na domě 🙂 tím jsme se zbavili nutnosti dojít do Žacléže a vydali se od pomníku dál po zelené na cestu směr Hraniční přechod Královec / Lubawka. Asi 1 – 2km před ním jsme si ustali v lese.

3. den (sobota 3.8.)

Hraniční přechod Královec / Lubawka – Vyhlídka, daleký výhled – Železná stezka – CZ/PL – Malé sedlo – CZ/PL – Vyhlídka, daleký výhled – Jánský vrch – Studánka Pod Janským vrchem – Petříkovice – Polsko  (18,5km) gpx

Vydali jsme se dále po zelené až k hraničnímu přechodu… Vypadalo to tam dost všelijak, Báře se nechtělo shánět vodu, tak jsme si na polské straně sedli na parkoviště, dali si snídani a přemítali kudy dál, protože trasa byla skoro nenalezitelná. Vydali jsme se přes koleje a cestu s trochou obtíží našli. Další postup byl do slušného krpálu s převýšením přes 300m na 1,7km, slušně nás to zmohlo. asi v půlce se z ničeho nic objevil motokrosař… no a za ním ještě několik dalších, celkem se jich tam objevilo sedm. Cestou jsme se asi ještě 2x minuli.

Kromě mortkářů kolem nás prošla dívka s koníkem, zatímco jsme seděli pod smrky v odpoledním deštíku. Cesta to byla náročná i pro člověka, natož pro koně, ale podle stop, které jsme později nacházeli, to nejspíš zvládli. Samozřejmě se nám podařilo opět trochu zabloudit, ale trochu nás omlouvá, že jsme šli podle namalované šipky vlevo ačkoli cesta vedla dál rovně (KČT si prostě tyhle vtípky nemůže odpustit 😀 ). Pod Bečkovským vodopádem, jehož návštěvu jsme si odpustili, si Bára v potůčku omývala nohy. Původně jsem se nechtěl vůbec namočit, ale nakonec, když už jsme stáli, tak jsem se celý umyl v chladné vodě a bylo to úžasné osvěžení a zvířata v lese mi určitě děkovala, protože zase mohla dýchat 😀

Narozdíl od včerejška, jsme se dneska cpali hromadami ostružin. Na Jánském vrchu byla krásná vyhlídka a zase spousta ostružin, všude okolo nádherné skály. Došli jsme po žluté ke Studánce a Přístřešku Pod Jánským vrchem. Seběhli jsme do Petříkovic, kde jsme hledali něco k snědku a nakonec se ocitli na soukromé události na Koupališti v Petříkovicích, kde jsme si dali výborný pivo Krakonoš a k tomu čuňárnu smažák (Bára kuřecí řízek – na poprvé syrový) s kroketama/hranolkama a nacpali se k prasknutí… Bára myslím ještě potřebovala nějaký sušenky na doplácnutí a šli jsme hledat místo na spaní. Cestou nás ještě nějaký člověk zval ať s ním jdeme na svatbu, což bych nebýt po večeři uvítal, ale nakonec jsme s poděkováním odmítli a tři ženy, které se u něj objevili nejspíš stejně neměly zájem o další společnost… nezapomněl nám ještě říct, že stáda ovcí na stráni jsou jeho, ale ta hlavní informace, kterou chtěl říct ať si dáme pozor, že mu vlci za letošek už několik rozrthali. No jde se do Polska, pojištění nemáme, tak snad se nám vyhnou, nebo dokonale rozžvýkaj ať se nemusí ostatky složitě přenášet a do Čech se dostaneme jako bobky. Nicméně to, že si tohle čtete, tak je více než pravděpodobné, že jsme se vlkům ubránili, i když kdyby se objevili asi bych si toho ani nevšiml, protože Bára ráno povídala jak jsem do 30s usnul a v noci neslyšel nelidsky hlasitý řev jelenů na protější stráni.

4. den (neděle 4.8.)

Polsko – Studánka Pod Janským vrchem – Petříkovice – Petříkovice – źst. (3km) gpx

Po probuzení jsme se radostně vydali z Polska. Hledal jsem ještě křovinama cestu, kde se nám včera ztratila zelená, ale v džungli by se nám šlo asi líp, tak jsme to vzdali. Rozhodli jsme se, že vyjedeme v rozumnou dobu do Prahy (i tak jsme přijeli pozdě odpoledne).

Vydali jsme se opět ke Studánce Pod Jánským vrchem, tentokrát po zelené což bylo fajn, protože včera jsme jí obešli po žluté a bylo mi líto, že jsme minuli nádherné skály. Vydrápali jsme se na skály, zjistil jsem, že Bára se bojí výšek víc než já 🙂 a došli k úžasné skalce kousek nad studánkou v jejímž výklenku by bylo úžasné ležení (kdyby to nebylo hned u cesty), a tady jsme znovu potkali včerejší motokáře. Prohodili jsme pár vět a přes studánku došli opět do Petříkovic. Tentokrát jsme dokonce neztratili tu žlutou jako včera, což bylo jen o pár metrů vedle, tentokrát jsme šli přes pastviny a zase sbírali ostružiny.

Na nádraží jsme se lehce omyli a lehli do trávy a čekali na vlak. S menším zmatkováním jsme se pak přes Trutnov (kde jsme nabrali dívčinu, kterou stejně jako nás odmítl autobus vzít do Prahy a držela se nás aby se neztratila). Bára si cestou na vlak dala kebap (výbornej) a jelo se 🙂

gpx

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *