cesta kolem hranic 2017 (6. ročník)

>>> pozvánka na 2018

za fotky děkuji Báře nemysli.cz

Na letošní cestu jsem se těšil, protože jsem loni nešel, a taky jsme měli jít krásnou přírodou Českého Švýcarska, a hlavně chození po horách je super 🙂

1. den (pondělí 31.7.)

Děčín – Stoličná hora – Labská vyhlídka – Spálenisko – Labská Stráň – Suchá Kamenice – rozcestí (16km) mapa, gpx

S Bárou jsme našli asi jediný 2 volný místa v celém vlaku a hned jsme je zabrali. Vyhlížel jsem Vodníka, jestli stíhaj, protože jejich spoj měl zpoždění, takže stihli nastoupit na poslední chvíli. Aby stihli nastoupit, tak dokonce přeskakovali koleje na hlaváku. S sebou skoro nic neměli. Zdálo se mi, že pán který s námi seděl v kupé, byl rád, že vystoupil aspoň o 15 minut dřív než my.

Do Děčína jsme dorazili za 5 minut dvanáct. Po vystoupení z vlaku jsme hledali správný směr. Vydali jsme se za Děčín směr Hřensko, kluci si nakoupili malé zásoby, dali kebab a šli jsme z města. Ještě v Děčíně jsme prozkoumali mapu a vydali se po staré červené (že je tam nová jsme netušili) na Císařský výhled. I když výhled byl pěkný, viděli jsme z něj hlavně Děčín. Šli jsme dál a došli na několik dalších vyhlídek a v dálce už jsme viděli pískovcové skály, na které jsme asi po hodině došli. Ze skal byly pěkné výhledy, ale horko nás zahnalo zpět do lesa.

Šli jsme lesem, nahoru, dolu, nahoru, dolu… U Ludvíkovic jsme si nevšimli odbočky, tak jsme si u místního vietnamce nakoupili vodu a drobné zásoby. Později odpoledne jsme došli na Labskou Stráň, z louky jsme přes údolí viděli v dálce další pískovcové skály a s největší pravděpodobností i Pravčickou bránu, která se zdála nedostižně daleko. Zastavili jsme se v malé hospůdce na pivo a protože měli jen klobásy a pizzu, kluci se rozhodli, že půjdou do asi kilometr vzdáleného hotelu Belveder na večeři. Odhadovali jsme, že se vrátí za hodinu a půl, ale asi po 20 minutách byli zpátky, měli zavřeno. Zbaštili klobásy a pizzu a pomalu jsme šli dál. Trochu jsme se motali při hledání červené, ale nakonec jsme jí našli v úplně jiném směru než jsme čekali.

Došli jsme lesem ke skalám a protože se zdálo, že bude v noci pršet, tak jsme zůstali pod převisem, kde bylo připravené dřevo na oheň, který jsme rozdělali. S Bárou jsme si udělali ležení v hamakách kousek od převisu, natahli jsme plachty a čekali liják. Kluci spali pod převisem a protože na 3 lidi měli 2 spacáky nechal jsem jim tam ještě dlouhé kalhoty a bundu což údajně k ránu využili, ale jinak byla hodně teplá noc a jestli pršelo, tak jen drobounce.

2. den (úterý 1.8.)

Suchá Kamenice – rozcestí – Ústí Suché Kamenice – Hřensko – Pravčická brána – Křídelní stěna – Mezní Louka – Hluboký důl – Zadní Jetřichovice (19km) mapa, gpx

Ráno jsme zjistili, že díry, které jsme večer považovali za díry od kapek, jsou díry od mravkoleva a Vodník ho trochu zlobil. Vydali jsme se dál po červené do Hřenska. Cesta byla kluzká, kluci běhali od cesty ke skalám a zpět a hledali jeskyni „Sklep lesního ducha“, ale nenašli. Bára na jedné části dost špatně upadla a narazila si loket a zápěstí, naštěstí to odnesla hlavně hůlka a Bára měla po zbytek cesty „jen“ různě se zbarvující modřiny.

Dole u Labe, když jsme vyšli z lesa se Bára vykoupala, ale nám se moc nechtělo. Po silnici jsme došli do Hřenska a chtěli si dát v hotelu snídani, číšník evidentně neměl radost z toho co mu tam leze za lidi, a tak nás poslal pryč, že mají ještě zavřeno a snídaně mají jen pro hosty. Šli jsme dál a v další restauraci jsme si dali na terase snídani. Obsluha byla trochu pomalejší, a pití pro Kubu jsme urgovali 3x, ale nakonec jsme obsloužení a nasnídaní odcházeli. Kluci šli na vlak a já s Bárou dál směrem do skal. Pařákem jsme došli až pod Pravčickou bránu. Teklo z nás, protože bylo šílený vedro. Cesta kolem skal byla moc hezká. Na Pravčickou bránu jsme ani nešli, a pokračovali jsme dál na Mezní louku. Cestou nás potkal ochranář a poučoval nás, že v parku se spát nesmí, ale byl milý. 

Na Mezní louce jsme zašli na polívku do restaurace v Hotelu Mezní Louka. Dali jsme si pivo a doporučuju kulajdu. Objednal jsem si ještě malinovku, ale dostal jsem jen růžovou vodu bez chuti a bublinek. Nevěděl jsem jestli to není místní specialita, ale nedalo se to pít. Při placení mi servírka řekla, že to bude bez tý mňamkový malinovky, že tam mají novou kolegyni, která mi jí natočila z čerstvě naraženého sudu a že se nedokázali dohodnout kdo za mnou půjde mi to říct. Nechali jsme si natočit vodu a šli jsme dál, ještě jsem při odchodu z restaurace viděli jak nějaká paní jí guláš a musím říct, že vypadal luxusně (Bára se naštěstí udržela a nevrhla se na něj :).

Prošli jsme kemp a šli do Zadních Jetřichovic, kde jsme se chystali zalehnout. Byl tu přístřešek a zdálo se, že dneska bude pršet, tak se nám nechtělo moc vzdalovat. Kromě toho tu byl nádherný čistý potok, ve kterém jsme se po horkém dni zchladili. Dali jsme si něco k jídlu a čekali na večer. Lidi přestávají chodit kolem osmé, ale hamaky jsme pak natahli už chvilku po sedmé. Mezitím taky přišel mladý německý pár, nabídli jsme jim, ať přespí v přístřešku, že stejně budeme viset na stromech, ale prý si najdou nějakou jeskyni v lese.

Usínali jsme a začalo lehce pršet. Tak se to opakovalo asi třikrát a při třetím dešti Bára sbalila hamaku a šla připravit ležení do přístřešku. Pořád jsem doufal, že se to přežene. Začalo pršet o dost víc a zlesa byl vidět proud světla. Povídám „Němci jdou“ a za chvilku byli u nás. Taky jsem vstal a natahli jsme plachtu ze směru kde nejvíc pršelo. Udělali provizorní ležení. To už byl pořádný slejvák, hamaku jsem nechal viset na stromě. Bouřka byla všude kolem nás… Chvili jsem ležel s Bárou na lavicích, ale vůbec jsme se nevešli a všechno mě bolelo z přeležení, tak jsem nakonec vyhodnotil, že bude lepší lehnout si na zem a i když jsme se v noci moc nevyspali, už to bylo lepší.

3. den (středa 2.8.)

Zadní Jetřichovice – Obere Schleuse / Richtung Niedermuhle – U Vlčí desky – Zadní Doubice – Brtnický most – Kopec – Brtníky – Vlčí hora (16.5km) mapa 1. část, mapa 2. část, gpx

Ráno jsem vytřepal tunu písku. Sbalili jsme se, s němci se podělili o naší i jejich snídani. Bylo to fajn. Vydali jsme se přes německou stranu, protože cesta byla kratší, docházela nám voda a cestou mělo být občerstvení. Zjistili jsme, že u němců roste tak 5x vyšší kapradí. Čekali jsme odkud na nás vyběhne tyranosaurus rex.

Šli jsme kolem potoka, cesta se po několika kilometrech odklonila od potoka a vydala se skrz skálu do prudkého kopce, kde jsme stoupali po schodech. Bylo to dost náročné. Pak jsme šli vysoko nad potokem a pod námi byla vidět malá přehrada a za ní se potok rozšířil a za chvilku jsme viděli lodě na kterých se plavili výletníci.

Došli jsme až k údajnému občerstvení, kde jsme si mysleli, že si doplníme vodu, ale paní měla jen kanistr s pitnou vodou, tak jsme si dali originál německý radler, který jsme si vypili u „přístavište“ což bylo nástupiště na loďku. Šli jsme dál k Niedermuhle kde jsme se zase vrátili do Čech. Chvilku pršelo a vydali jsme se směrem k osadě Kopec. Tam jsme se pořádně nasitili a napili v Hospodě U Oty, majitel byl trochu svérázný, ale nebyl nepříjemný a dobře vařili a hospůdka to byla příjemná, dokonce na borůvkové knedlíky dělali vlastní šlehačku a nepoužívali tu hrůzu z našlehaného rostlinného tuku.

Dále jsme šli do obce Brtníky, kde jsme prošli křížovou cestu a vydali se na vlčí horu, kde byla rozhledna. Báře se až nahoru moc nechtělo, ale protože tam byla pravděpodobnost přístřešku, vylezli jsme až na vrchol. Dokonce jsme se ještě vyškrábali na rozhlednu, ze které byl skvělý výhled. Pán v kase byl ale opravu zvláštní. Moc se nám tu spát nechtělo, když jsme věděli, že může být poblíž i když tu byl parádní altánek. Na mapě jsem zjistil, že je asi půl kilometru odsud pramen, tak jsem se k němu vydal pro vodu. Byl tu taky přístřešek, tak jsem navrhnul, že přespíme tam. Zalezli jsme do lesa a zjistili jsme, že tu jsou mraky komárů, ale už jsme tu zůstali. Naštěstí v noci už nepršelo.

4. den (čtvrtek 3.8.)

Vlčí hora – Zahrady – Kozí Farma – Sněžná – Krásný Buk – Krásná Lípa – Nad Krásnou Lípou – Pod Kočičákem – Rybniště – Chřibská – rozc. u žst. (17.5km) mapa, gpx

Ráno jsme potkali pár, který jsme včera potkali na rozhledně a pán nám pověděl o rybníku pod kopce, mírně jiným směrem než jsme se chtěli vydat, ale šli jsme se vykoupat a bylo to příjemné, navíc to bylo jen trochu odklonem od našeho směru a brzy jsme se vrátili na správnou cestu. Po nás se šli vykoupat ještě 2 běžci. Šli jsme přes Zahrady, kde byla vybudována panem Rudolfem Köglerem, vášnivým amatérským geologem, plastická mapa zdejšího kraje. Pokračovali jsme po Köglerově NS. Cestlou jsme potkali Kozí Farmu, kde byla kromě několika koz hromada krocanů.

U rozcestí na Sněžné jsme potkali skupinku dětí s asi 4 ženami, poradili jsme jim ať místo po červené jdou kolem kozí farmy, že se to bude dětem líbit, což měli původně v plánu, ale jednomu z dětí nebylo dobře, tak si chtěli cestu zkrátit, nicméně se rozhodli, že půjdou přes Kozí Farmu a Zahrádky. My jsme se vydali ve sněžné k Farmě, kde si Bára vzpomněla, že trávila dětství, u farmy byl malý bazének, zjevně dlouho nepoužívaný, byl plný vody a nějakého uhynulého zvířete asi lišky a červů kolik na ní hodovalo, no blééé.

Došli jsme k farmě, kde Bára našla hůl na chození a šel jsem se podívat kam vede cestička za farou. Jak si tak jdu kolem stromu, plynule jsem změnil směr od stromu a říkám Báře na půl pusy nechoď tam, nechoď tam, nechoď tam. Když jsem byl dostatečně daleko říkám, že se mi zdá, že strom bzučí a za chvilku bylo vidět jak se stromu vylétají sršni, tak jsme se pomalu vydali zpět k rozcestí. Cestou jsme špekulovali, jestli bysme skočili do toho bazénku, kdyby se na nás ty sršni vyrojili. No nevim.

U rozcestí jsme potkali starší paní a Bára se jí ptala na nějaké lidi, které tu znala a paní si na jednoho vzpomněla. Chvilku jsme si povídali, paní šla pomalu na autobus do Krásné Lípy na nákup a my se tam vydali pěšky. Prošli jsme Krásný Buk, který plynule přešel na Krásnou Lípu. Koupili jsme si někde v obchůdku na rozmezí Buku a Lípy jídlo, trochu se najedli a zapadli do restaurace v Resortu Lípa. Protože pršelo, tak jsme si užívali sezení pod markízou. Dobře jsme se najedli a napili. Protože jsem se cítil slabě, tak jsem se snažil dost najíst. A když jsem šel po městečku najít pláštěnku, tak jsem snědl 3 snickersky, a pak už jsem začínal zase fungovat. Počkali jsme až přestane pršet a vydali se dál. Prošli jsme kolem rybníka a pěkným parkem. Potkali jsme hromadu altánků, ale už jsme tušili, že nebudou třeba.

Pokračovali jsme dál a uprostřed lesa na nás vykouknul veliký bytový dům. Bylo to dost zvláštní, ale za chvilku jsme došli do obce Rybná. U nádraží jsme našli hospodu kde měli napsáno Ne-Zavřeno, z čehož jsem usoudil, že mají otevřeno, když je „nezavřeno“, ale bylo zavřeno. Další pokus v nádražce byl taky zbytečný. Až potom, u hlavní silnice bylo něco jako hospoda, kterou měli vietnamci a ochotně tam nalévali místním pijákům. Bára si dala asi něco nealkoholického, ale do mě se už nic nevešlo. Odpočívali jsme a když jsme usoudili, že opileckých blábolů už máme naposloucháno dost, tak jsme šli dál.

Vlezli jsme asi o kilometr dál do lesa a zakempili jsme. Dlouho jsme si povídali do noci a pak jsme usnuli. V noci jsem ještě slyšel nějakou srnku, nebo zvíře, které se nedaleko páslo, pak se leklo a zmizelo v lese. Taky jsme pozorovali jak šajní měsíc.

5. den (pátek 4.8.)

Chřibská – rozc. u žst. – Jedlová – Nová Huť – Sedlo pod Klíčem – Nový Bor (17.5km) mapa, gpx

Ráno mě probudily dvě veverky které se honili po blízkém smrku.

Vydali jsme se směr Jedlová, kde měla být restaurace, ale asi nefungovala. Potkali jsme tam děti na táboře, kteří házeli hrníčkama. Povídali jsme si s nima a přesto jak jsme vypadali nám všechno vykecali. Kde bydlí, kde mají chatu, myslím, že kdyby věděli pin ke kartě tak už ho taky víme. Prošli jsme kolem starého pána v chatičce, popřáli jsme si pěkný den a šli dál, kousek nad Jedlovou jsme posnídali. Bára měla strach abych jí nevlekl na rozhlednu na Jedlové, ale to nevylo v plánu, protože tu jsme obešli.

Prošli jsme kolem vlakové zastávky Jedlová, přes Novou Huť, Pod Boučkem až k lesnímu jezírku u Svoru, kousek od rozcestí Pod Klíčem. Chvilku jsme váhali jestli se v něm vykoupeme, ale nakonec jsme šli dál. U jezírka jsem koukal na mapu a když už jsme odcházeli, přišla si mapu prohlídnout i snědší spoluobčanka asi s dcerou. Chvilku nad mapou dumali a pak se zeptali jestli tomu rozumíme. Řekl jsem, že ano a ptala se, jestli nevím jak se dostat do Svoru. Protože jsem netušil (koukal jsem jen na cestu do Nového Boru) vrátil jsem se a řekl jí kudy má jít. Vzali jsme je s sebou na rozcestí Pod Klíčem. Ještě že jsme šli s nima, bez nás by určitě navždy bloudili po lese, nebo se utopili v rašeliništi. Cestou se ptala proč a kam jdeme, když jsme řekli, že jdeme pěšky od pondělí z Děčína, tak nemohla uvěřit, že by to někdo dělal dobrovolně, nebo, že by to dokonce dělal rád a přišlo jí to jako mučení. Dovedli jsme je na rozcestí a poslali po žluté do Svoru, že jsou to asi 2km na nádraží, paní zakoulela očima, jako tááákovou dálku, i když si myslím, že vůbec netušila jak daleko to je.

Šli jsme dál přes Sedlo pod Klíčem, což byla hora na kterou bych už Báru určitě nedostal a kousek níž jsme si doplnili vodu z Kamzičí studánky. To už jsme to měli do Boru kousek, i když už se nám šlo těžce. Pomalu jsme došli k Boru, v altánku před Borem jsme si ještě chvilku sedli a ptali se na cestu na autobusové nádraží.

Na nádraží jsme se převlíkli, Bára se opláchla na záchodcích, já si aspoň vyměnil tričko a nastříkal se sprejem, ale stejně myslím, že moc nepomohlo…

 

celá cesta (cca 86km): mapa 1. část, mapa 2. část, gpx

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *